Čeští zemědělci stárnou

14.5.2009 Marie Balabánová

V České republice pracuje v současné době v zemědělství 191 939 osob. V porovnání s údaji v letech minulých pokračuje sestupný trend počtu zemědělských pracovníků v sektoru. Nicméně více než celkové číslo, související mimo jiné i s intenzifikací zemědělské prvovýroby a s tím spojené menší potřeby lidské práce, je odstrašující věková struktura těchto osob. Ve věkové kategorii do 24 let pracuje u nás 11 338 pracovníků, v kategorii 25 – 34 let to je již 27 985 lidí. Zvyšující tendenci má i kategorie pracovníků v rozmezí 35-44 let, kterých je v českém zemědělství zaměstnáno 37 253. Absolutně nejpočetnější skupinou jsou pak lidé ve věku 45- 54 let, kteří zaujímají podíl číselně vyjádřený 52 970 osobami. Avšak druhou nejpočetnější skupinou jsou lidé ve věku 55-64 let, a sice těchto pracuje v zemědělství 47 363. V kategorii 65 let a více, tedy ve věku, kdy všichni osoby mají nárok na starobní důchod, se aktivně činnosti věnuje stále ještě 15 028 lidí.

Z výše uvedeného nám vyvstávají jednoduché závěry: a sice že více jak polovina osob v českém zemědělství je ve věku 45 a více let a čtvrtina pak ve věku předdůchodovém, přičemž stále ještě 8% zemědělců pracuje i poté, co jsou již v penzi. Tyto alarmující čísla zřejmě nebudou změněna ani fungujícími dotačními tituly vyhlašovanými Ministerstvem zemědělství ČR, kterými jsou zejména Zahájení činnosti mladých zemědělců a Předčasné ukončení zemědělské činnosti. Tak například za poslední tři roky, v letech 2007, 2008 a 2009 bylo titulem Zahájení činnosti podpořeno necelých 900 mladých začínajících zemědělců, kteří však na celkovém počtu zemědělských pracovníků tvoří 0,46% z celkového stavu. Samozřejmě jde o srovnání ne příliš adekvátní, jelikož čísla uvedená v počtu pracovníků v sektoru reprezentují veškeré osoby, tedy i zaměstnance, zatímco u mladých začínajících zemědělců se jedná vždy o podnikatele, resp. statutární zástupce společností, tedy potencionální zaměstnavatele. S ohledem na tyto skutečnosti je třeba zamyslet se na generačním problémem českého zemědělství, které jednoduše řečeno stárne a nedochází zde k přirozené obměně. Značnou měrou se na tomto trendu podílí i jakási předsudková neperspektivnost oboru. S tím řada samotných zemědělců samozřejmě nemusí souhlasit, nicméně při rozhodování žáků základních škol o jejich budoucí kvalifikaci, či při rozhodování absolventů různých stupňů škol o jejich budoucí práci, celá řada těchto mladých lidí těmto předsudkům podlehne a pracuje, byť často s velmi kvalitním odborným vzděláním, mimo obor. nedochází tak k přirozené generační obměně. S tímto problémem se potýká zemědělství i v jiných evropských zemích, nejcitelněji ve znevýhodněných oblastech, kde možnost zajištění obživy pro zemědělce limitují přírodní podmínky a znevýhodnění. Na poli resortním je proto třeba podporovat začínající zemědělce a motivovat dotačními tituly starší sedláky tak, aby tito předávali své farmy svým mladším nástupcům. Pochopitelně v době mléčné krize a klesajících cen i ostatních komodit otázka věkového průměru zemědělců ustupuje jakoby do pozadí, nicméně je třeba si uvědomit, že jakákoliv perspektiva oboru je závislá na lidských zdrojích. Jaroslav Trávníček

Zpět

Další zprávy