Kauza stát versus zemědělec

     
Kauza vznikla nedávno – prostým zveřejněním informace, že v rozpočtu ministerstva zemědělství pro rok 2009 chybí prostředky, které by zajišťovaly plné dorovnání přímých plateb na dohodnutou úroveň uvedenou v rámci přístupových dohod s EU. Žalovaným je v této záležitosti čeřící hromady spadaného podzimního listí nepochybně stát. Ten stát, který v rámci přístupových dohod s Evropským společenstvím dohodl zprvu jakoby nevýhodnou možnost dorovnání přímých plateb postupně do roku 2013. Ten stát, který přesvědčoval zemědělce, jakožto konzervativnější skupinu populace o výhodách členství v unii. Jak se posléze ukázalo, býti v unii výhodné je, ale má to ještě jednu překážku – a tou jsou naši politici. K čemu jsou sáhodlouhá jednání přistupivší malé zemičky v srdci Evropy, kdy neoblomné postoje národní identity se zasloužily o pověstnou větu „ Well, přišli jsme o Čechy“.

Ale vezměme si to pěkně od začátku. Celá řada zemědělců zapojena do různých programů zaměřených na údržbu krajiny. Téměř všichni zemědělci obhospodařující krajinu jsou příjemci dotací. Každý z těchto zemědělců počítá s výší dotací jako s nedílnou součástí svých příjmů. K tomu závěru se dojde jednoduše seznámením se s Pravidly poskytování těchto podpor a s harmonogramem dorovnávání přímých plateb tak, aby v roce 2013 dosáhly úrovně EU-15. Jinými slovy tento charakter příjmů, tvořící v některých oblastech až ½ veškerých příjmů zemědělce, je brán jako jakási „jistota“. Proč by také nebyl – vždyť přímé platby nejsou pro zemědělce peníze které dostanou jen tak, ale jsou kompenzačními platbami za určitou úroveň újmy, které se musí v rámci oboru podrobit. Označit pak absenci poměrně velké části plateb jako špatně nastavený podnikatelský plán daného subjektu lze jen s velkou mírou představivosti. Jednoduše řečeno zavedli jsme jakýsi systém kompenzačních podpor, na jehož základě se zemědělství velmi rychle v průběhu posledních let postavilo a nenadálá změna tohoto systému může způsobit zemědělským podnikatelům a podnikům problémy. Problémy jistě ne přímo vedoucí k likvidaci a zániku zemědělského podniku, ale rozhodně nepřispívající k tolik potřebnému zatraktivnění oboru pro mladé lidi, motivování těchto lidí pro vstup do oboru i v dopadech na samotné nominální ohodnocení pracovníků v oboru. Navíc konkurenční znevýhodnění oproti ostatním kolegům v sedmadvacítce není třeba více připomínat. Zemědělci si jistě uvědomují fakt potřeby snižování deficitu státního rozpočtu. Zcela nepochybně si i uvědomují potřebnost mandatorních výdajů versus zemědělských dotací v kontextu vnímání obecné veřejnosti. je třeba, aby si politici začali uvědomovat potřebnost plnění závazků rezortů, které vedou. Tomáš Marný SMA ČR