Komu vadí půda?

     
Trochu provokativní titulek byl zvolen v souvislosti s děním na české agrární scéně, a sice s diskutovaným uvolněním prodeje půdy do soukromých rukou cizinců.

„Ošklivá a zlá“ vláda chudákům sedlákům schválí prodej „jejich“ půdy téměř pod rukama a nic na tom nezmění ani pevný názor tonoucího se ministra zemědělství. Píší se protesty, nóty a kdoví jaké prostředky ke zvrácení stavu, který nastal přemírou aktivismu naší nové vlády. Nezastírám – ač nemám nejmenších námitek proti našim zahraničním kolegům - stav věcí mě netěší stejně jako ostatní. Když už o nic jiného, jde o jakousi národní hrdost, která se projeví právě v těchto situacích, popřípadě při finále mistrovství světa. Nicméně po opadu emocí dojdeme dvou zásadních faktů: prvním z nich je bezesporu ten, že vůči evropské legislativě máme jistě ještě řadu restů a restíků a tím, že se začnou řešit právě z této strany hromádky, si čeští politici náklonnost voličů nejenom nezískají, ale i neudrží. Podobnou „nedochvilnost“ si udržely i vlády okolních členských zemí a kupodivu kromě občasného pokárání z Bruselu je nic zlého v této souvislosti nepotkalo. Možná je to vzdáleností Bruselu od Varšavy či Bratislavy, kam dolehnou jen opravdu hlasité protesty. Avšak i Praha je dost vzdálená na to, aby ještě na nějaký ten čas hrála pozici mrtvého brouka. Protože paradoxně mrtvá pozice může umožnit celkem živý trh se zemědělskými pozemky. Tím druhým faktem je ten, že – ruku na srdce – by stejně nedocházelo k masivnímu nákupu české půdy českými sedláky v hrozbě brzkého otevření trhu jejich kapitálově silnějším kolegům „za kopečky“. Stav desetiletých nájemních smluv či nájemného „za údržbu“ vyhovuje spoustě českým rádoby-podnikatelům a doposud se cítili býti neohroženi ve svém právním kličkování v honbě za pronajatými hektary. A pokud některý cizinec chtěl koupit českou půdu, již ji, díky děravé legislativě, dávno má. Nehodnotím prostředky, jakým tuto půdu nabyl, jen účel a ten byl v těchto případech splněn. Možná proto mi přijde současná vášnivá debata jako bouře ve sklenici vody, lépe řečeno obracení hlíny v květináči. Navíc jedná se o vládní návrh, který při dnešní vyhraněné politické konstelaci nepadne v parlamentu na úrodnou „půdu“. Vždy se nechá zamítnutím titěrné novely, jejíž praktické dopady by byl stejně téměř nulové, nasbírat nějaký ten hlas v dalších volbách plných slibů. A tak se nabízí „pelíškovská“ otázka: komu to prospěje..? Bc. Jaroslav Trávníček