Na venkově mohu být sám svým pánem, aneb český byznys pod třicet: František Němec

     
Některým podnikatelům se v mobilu místo vyzvánění ozývá vážná hudba. Když ale voláte Františku Němcovi, uvítá vás bučení krav. Zvolený »uvítací tón« je výstižný: devětadvacetiletý Němec farmaří se svou rodinou v Netíně na Jihlavsku.

Patří přitom mezi úspěšné podnikatele v zemědělství - rozšiřuje stočtyřicetihlavé stádo krav, zanedlouho spustí výrobu ve vlastní minimlékárně. Proč Němec junior zůstává na venkově, když řada jeho vrstevníků sní spíš o kariéře v počítačové firmě? »Těžko bych se přizpůsoboval nějaké autoritě, chci si o své práci rozhodovat sám,« vysvětluje mladý farmář. Tahle životní filozofie je zároveň důvodem, proč nehledal zaměstnání v družstvu. »Jde mi o pocit, že pracuji na svém, že je za mnou vidět konkrétní výsledek.« Začátky podnikání přitom byly krušné. Němcovi dostali v roce 1992 v restitucích za znárodněné hospodářství traktor, dvanáct krav, k tomu patnáct hektarů polí. »Hospodářské budovy jsme museli znovu postavit,« říká farmář, kterému tehdy bylo patnáct, a už pomáhal otci na traktoru. Farma rodiny Němcových má nyní desetkrát větší výměru než v počátcích. Třetina příjmů pochází z »nezemědělské« činnosti: prodává pneumatiky, pronajímá zemědělské stroje. Podnikání na venkově přitom není žádná idylka. I každou neděli pracuje František Němec aspoň pět hodin. »Jinak ve všední dny často vstávám v půl čtvrté, spát jdu třeba v jedenáct.« Podnik je klasickou rodinnou farmou. Pracují v ní Františkova manželka a oba jeho rodiče, a k tomu už jen jeden další zaměstnanec. Farmářova manželka ale teď čeká druhé dítě, před porodem se musí šetřit. »Máme naštěstí rodiče, kteří ještě spoustu práce zvládnou, takže se můžeme střídat o dovolené. Řada ostatních farmářů má rodiče už starší, a tak za sebe vlastně nemají náhradu,« upozorňuje na riziko rodinného farmaření. Na připomínku, že efektivnější je přece hospodařit ve velkém, reaguje s velkým zaujetím: »Velký podnik jistě zvládne výrobu na rozlehlých lánech s pár velkými stroji a pár lidmi. Smyslem současného hospodaření je ale přece udržovat hezkou krajinu a udržet na venkově lidi. Navíc k nám lákáme i lidi z města. Připravujeme se na agroturistiku, děti se tu můžou podívat na celý postup, jak se třeba dělá jogurt, který vidí v obchodech.« Rodinné farmy jsou podle Němce nezastupitelné, pokud má vůbec venkov zůstat aspoň trochu venkovem. »Všechno, co vyděláme, investujeme v naší vesnici. Velké zemědělské firmy mají většinou majitele, kteří zisk z venkova stahují a investují jinde.« Šéfové agrárních podniků taková slova slyší neradi. Ale třeba Ivo Rohovský, radní pro zemědělství v kraji Vysočina, podnik Němcových cení vysoko. »Je to nejlepší příklad, že dobře vedená rodinná farma má šanci ekonomicky obstát. Vedle toho má i citlivější přístup k přírodě.« Chválí i to, že se Němcovi neomezují jen na zemědělství, ale hledají také příjmy jinde. To je i trend v celé Evropské unii - nevytvářet za velké dotace přebytky mléka, masa nebo obilí, ale zaměřit se i na jiné oblasti. Němcovi teď začínají s výrobou jogurtů ve vlastní minimlékárně. František chce opět vzít celou akci do vlastních rukou - takže hodlá výrobky i sám prodávat. »Budeme jogurty rozvážet přímo našim zákazníkům, bez překupníků.« Jako by přitom neměl dost práce s vlastním podnikáním, »fušuje« ještě do agrární politiky. Je v prezídiu Společnosti mladých agrárníků. Tato nepolitická organizace se snaží ovlivňovat zemědělskou politiku tak, aby nesměřovala jen k podpoře velkovýroby, ale k dotacím pro celý venkov. Sám Němec je přitom leckdy dost kritický k úředníkům ministerstva zemědělství. A tak může být středa 8. března zajímavou zkušeností jak pro něj, tak pro agrárního ministra Petra Gandaloviče. Ten má příští týden navštívit kraj Vysočina. »Do programu návštěvy jsme doporučili zařadit právě farmu Němcových,« potvrzuje radní Rohovský. Převzato z Hospodářských novin